Čím dál více lidí si začíná uvědomovat, že Evropská unie nefunguje tak jak by měla. Důvodů je mnoho, hlavně se ale odcizila evropským hodnotám a pravému duchu evropského projektu. Tím je volný pohyb osob, společný trh a spolupráce
Čím dál více lidí si začíná uvědomovat, že Evropská unie nefunguje tak jak by měla. Důvodů je mnoho, hlavně se ale odcizila evropským hodnotám a pravému duchu evropského projektu. Tím je volný pohyb osob, společný trh a spolupráce národních států.
To dávalo smysl a většina Evropanů s tím i souhlasila, jenže se někde stala chyba a z tohoto hezkého snu se stala spíše noční můra.
Pomalu a nenápadně se pravomoci národních států centralizují do Bruselu a lidé zjišťují, že jejich vláda už prakticky nemá žádnou moc a o jejich životech se rozhoduje někde daleko za hranicemi, kde na to nemají vliv.
Podle mého názoru je tato koncepce evropského projektu naprosto nepřijatelná. Je totiž nefunkční, neefektivní a hlavně nedemokratická a čím více se EU integruje, tím je to horší.
Proč je nefunkční a neefektivní je jasné. Tak obrovský celek jako je EU s půl miliardou obyvatel musí neustále řešit nějaké globální problémy, stejně jako Rusko, Spojené státy a další velké země. Jenže to se nedaří, protože EU tvoří 28 států a každý z nich je rozdílný a má jiné zájmy a politiku. To je však přirozené a vždycky jednotlivé členské země budou mít na různou věc různý pohled. To zapříčiňuje, že celý proces rozhodování je strašně pomalý a většinou se stejně nic dohodne, tak jak to vidíme v migrační krizi. Proto Brusel žádnou společnou zahraniční politiku mít nemůže, protože jiné zájmy má Německo a jiné třeba Británie. Už teď to škodí a ubližuje celé Evropě.
Přesto se Brusel snaží evropské státy ještě více integrovat a sjednocovat. Důvod je jasný. Čím více pravomoci bude společných, tím více bude mít Brusel práce a tím také větší moc a vliv. To však poškozuje samotnou demokracii, protože jak známo, čím dále jsou politici od lidí, tím na ně občané mají menší vliv. V praxi to znamená, že o nás rozhodují politici a úředníci v Bruselu, o kterých skoro nic nevíme a kteří ani v naší zemi nikdy nebyli. Tito lidé se vlastně nikomu nezodpovídají a nejsou proto zástupci svých voličů. Starosta v obci nebo poslanec v naší zemi ví, že pokud udělá něco špatně, tak ho lidé v příštích volbách nezvolí. V Bruselu takový strach ale nemají, protože co udělají nebo pokazí, se v členských zemí lidé nedozvědí. Kolik občanů v Evropě zná předsedu evropské komise, své europoslance nebo chodí k evropským volbám? Proto je Brusel naprosto odtržen od reality a od společnosti. Je tohle opravdu ta evropská demokracie, kterou jsme chtěli?
Další z mnoha problému je ohromná byrokracie, za kterou by se nemuseli stydět ani v Sovětském svazu za dob Brežněva. Existují desítky bruselských institucích, které jen aby zdůvodnily svou existenci, vymýšlejí různé směrnice na potraviny, řeší kvóty na mléko a další blbosti. Problém jsou i evropské dotace, které poškozují volný trh a vytváří korupční prostředí.
Těch chyb na nynější Evropské unii je spousta, přesto bych jí okamžitě nerušil nebo z ní vystupoval. Je potřeba spíše provést důkladnou reformu celého evropského projektu a vrátit se ji ke kořenům jako je volný obchod a pohyb osob a samozřejmě přátelská spolupráce evropských demokratických států bez bruselských úřadů.
