V těchto dnech se samozřejmě všichni vyjadřují k volbám za oceánem, ze všech se stali experti na Ameriku a každý píše komentáře nebo články. Já pochopitelně nebudu výjimkou.
Na počátku roku bylo mým přáním, aby zvítězil jakýkoliv republikánský kandidát a nepokračovala vláda Demokratů, už vůbec ne Hillary Clintonové. Proto jsem v primárkách podporoval (pochopitelně z dálky) Teda Cruze a byl jsem razantně proti Trumpově nominaci, jelikož jsem nevěřil, že tento ,,šašek“ bude schopen Clintonovou porazit. Hodně jsem se v tomhle spletl a nebyl jsem sám. Jak se to stalo? Proč? Co to značí o Americe? A co bude nyní?
Abychom pochopili Trumpův triumf, musíme si uvědomit, že on je pouze důsledkem obrovské nespokojenosti obyvatel s politikou, která se táhne napříč celým Západem. Lidé z mnoha důvodů, o kterých se zmíním třeba v příštím článku, cítí zlobu, vztek a pocit že elity je zradily a nenaslouchají jim. Kvůli tomu existuje obrovská poptávka po změně. Prvním takovým pokusem o ,,nový vítr“ se stal Barack Obama v roce 2008, kdy do něj lidé vložili velké naděje, které se však nenaplnily. Jeho 8letá vláda byla pro USA naopak jedna z nejhorších v historii. Vyvedl sice zemi z krize, ale obyčejní občané to příliš nepocítili. Místo toho otravoval Američany stále novými a novými regulacemi, nařízeními a nepovedenými reformami (Obamacare), které prosperitu, pracovní místa a spokojenost obyvatelům nepřinesly.
Jeho zahraniční politika byla už úplným fiaskem. Destabilizoval celý Blízký Východ, když podporoval vojenskou intervenci v Libyi, svržení ,,svého člověka“ v Egyptě Mubaraka, stáhl se i Iráku, financoval a vyzbrojoval syrské rebely, z jejichž části se pak z ničeho nic zformoval Islámský stát, který následně rozpoutal nevídaný teror a zabíjení evropských i amerických občanů. Během pár let Amerika ztratila na Blízkém východě i v muslimském světě svůj dřívější vliv a kvůli směšným chybám ho přenechala Turecku, Rusku nebo Íránu. Obama ustupoval kde se dá. Ustoupil Íránčanům s jaderným programem, ustoupil Kubě se sankcemi, ustoupil Rusku a vlastně dovolil Putinovi, aby si na Ukrajině nebo v Sýrii dělal co chtěl a Ameriku ignoroval. Navíc zhoršil vztahy s Tureckem, Ruskem, Izraelem, Čínou, Egyptem, Filipínami… Tyhle porážky, chyby a ústupky by se nikdy dříve stát nemohly a Spojené státy během Obamovi administrativy ztratily své dřívější velmocenské postavení a svoji prestiž ve světě.
Když spojíme tuto konkrétní neúspěšnou Obamovu vládu s obecnou nespokojeností lidí z politiky, musel někdo jako Trump nevyhnutelně přijít. Někdo, kdo sice nebude mít nejlepší, nepropracovanější a nejodbornější program, ale ten kdo přijde a řekne: ,,MAKE AMERICA GREAT AGAIN“ (,,uděláme Ameriku znovu skvělou/velkou“) Osoba, která si stoupne a prohlásí, že všechno je špatně, elity jsou neschopný a zkorumpovaný a ON jediný to dokáže změnit a zachránit národ, protože už něco v životě dokázal i vybudoval a teď to provede s celou zemí.
Trump započal cestu do Bílého domu velice tvrdě a neobvykle. Aby na sebe upoutal pozornost medií, rozhodl se promyšleně a cíleně urážet různé skupiny obyvatel (protikandidáty, Hispánce, moderátory, ženy…), přicházel s kontroverzními tématy (deportace všech imigrantů, stavba plotu na hranicích s Mexikem…), díky kterým se stal zajímavý. Právě tahle přímost a odmítání tzv. politické korektnosti z něho udělalo kandidáta, o kterém se mluvilo po celém světě a s touto publicitou zadarmo, pak dokázal postupně odrovnat jednoho soupeře za druhým, až nakonec vyhrál celé primárky a stal se oficiálním kandidátem Republikánské strany do Bílého domu. V cestě mu už stále jen jedna ,,maličkost“ – Hillary Clintonová.
Jak už jsem psal, v téhle bitvě jsem v Trumpa příliš nevěřil, podcenil jsem však jednu věc a to, jak hodně je Clintonová u Američanů neoblíbená a že Trump prostě umí vyhrávat, pracovat s lidmi i medii. Během pár měsíců trochu změnil svoji rétoriku a zaměřil se spíše na kritiku politické kariéry své oponentky, která je lemována skandály a neúspěchy. Ta kampaň byla opravdu velmi vyhrocená a oba na sebe házeli všechnu špínu co našli. Trumpovi se však podařilo přesvědčit Američany, že není žádný šašek nebo extremista, ale seriózní člověk, který dokáže být respektovaný prezident Spojených států. Když jsem pozoroval, jak se mu to postupně daří, začal jsem i já věřit, že tu šanci na vítězství má. Nakonec vyhrál díky tomu, že zmobilizovat a zburcovat ty nespokojené Američany, kteří volají po změně a odmítají Clintonovou, jenž pro ně představuje staré pořádky, politický establishment, korupci a slabost.
Revolta proti elitám za změnu se tedy povedla, Trump zvítězil a stane se prezidentem USA. Co to však v reálu bude znamenat? Nečekejme nic zas tak převratného, svět se nezhroutí ani se z něho nestane ráj na zemi. Trump zjistí jaká je skutečnost a některé své utopistické plány, které říkal před volbami, přehodnotí. To, co však čekat můžeme, je zrušení většiny Obamových zákonů a reforem, zeštíhlení byrokracie i snížení daní (jak hodně to teprve uvidíme). V oblasti přistěhovalectví dojde určitě k zpřísnění migrační politiky a pár tisíc nelegálních migrantů jistě deportováno bude. Nevěřím však, že se bude stavět nějaká zeď nebo že deportuje úplně všechny nelegální migranty v zemi (cca 10 milionů). Dále se Trump bude snažit zmírnit globalizaci, odmítne TTIP a pokusí se dohodnout novou smlouvu NAFTA. Nedokážu si ale představit, jak plánuje ekonomicky porazit Čínu či zabránit převozu amerického kapitálu na asijské trhy.
V zahraniční politice se bude snažit obnovit slávu amerického vlivu z 90. let, což se mu už namůže povést. Určitě nebude vojensky šířit ,,dobro“ či ,,západní hodnoty“ po světě a v první řadě mu půjde o prosazení svých amerických zájmů. S touto formou diplomacie si bude rozumět například s Putinem, díky čemuž očekávám zlepšení vztahu s Ruskem, který bude založen na vzájemném respektu, nikoli však důvěře. Obě velmoci si ujasní, kam až mohou zajít a co už je naopak nepřípustný. Společně budou více spolupracovat například v Sýrii proti IS a dalším džihádistům. Nakonec nebude mít Trumpova diplomacie ani problém s ponecháním Asada a dalších sekulárních diktátorů u moci. USA budou také tlačit na členy NATO, aby se více podílely na společné obraně a více zbrojily. I kvůli tomu čekám zhoršení vztahů s Evropou (možná s výjimkou Británie, Maďarska a Polska) jelikož nová americká politika bude v ideovém rozporu se stále stejnou byrokratickou liberálně-levicovou vládou v Bruselu a evropské státy budou naštvaný, že Amerika už není jejich poslušný hlídací pes, ale že se o sebe musí postarat sami, což se evropským elitám vůbec nechce.
Vítězství Trumpa bude mít spíše význam v symbolice a inspiraci. Stejná a možná ještě větší nespokojenost jako v Americe je totiž i v Evropě a tato revolta střední třídy proti elitám, která se teď za oceánem přehnala se bude šířit dál po celém Západu a díky americkému vlivu mnohem hlasitěji a úspěšněji. Proto rok 2016 a události jako Brexit či vítězství Trumpa v Americe bude více než cokoliv jiného značit konec jedné idealistické liberální éry, politické korektnosti, myšlenek globalismu a multikulturalismu. Co přijde potom? To je zase na nový článek…
