V posledních měsících začínám bohužel pozorovat nárůst extrémistických a radikálních projevů v české společnosti.
V Praze je napaden a pobodán muslim, neonacisté útočí na soukromí účet premiéra Sobotky, je vypáleno komunitní centrum Klinika a různé urážky, napadání nebo vyhrožování jsou na denním pořádku. Co se to s námi děje?
Určitě největší zásluhu na tom má stále probíhající migrační krize, která v lidech vyvolává strach z teroristů nebo islamizace Evropy. Neříkám, že to nejsou oprávněné obavy, občané by si měli uvědomit, co sebou migrace přináší a ne jen slepě přijímat všechny bez rozmyslu. Měli bychom se ale stále držet našich demokratických hodnot a odmítat jakékoliv násilí ať ho provádí kdokoliv.
Velký problém je ten, že se u nás vytvořily dva radikální tábory. První tábor by islám ihned zakázal, všechny muslimy vyhnal, uzavřel české hranice a okamžitě vystoupil z EU. Druhý tábor by naopak hranice úplně otevřel, všechny uprchlíky by zde nadšeně vítal, ještě by sem klidně pozval další, do nekonečna jim ve všem ustupoval a nakonec vytvořil multikulturní federativní Evropu bez národů. Tyto dva radikální názorové proudy se vzájemně nesnáší a vedou proti sobě jakousi tichou válku. Jedna strana je označována jako ,,fašistická a xenofobní“ naopak druhá jako ,,sluníčkářská nebo vlastizrádná“. Nenávist a propast mezi těmito stranami se zvětšuje a rozšiřuje, což dokázaly i násilné sobotní (6.2.) střety v Praze.
Určitě selhala naše media, která měla poskytnout různým názorům objektivní střet a celospolečenskou diskuzi. Naopak se uzavřela do sebe a přiklonila se na jednu či druhou stranu. Lidé se mají spolu hádat a bojovat v televizi v debatách, ne na ulici dlažebníma kostkami nebo tyčemi.
Chybu dělá i české vláda, které je v otázce migrace nejednotná a každý ministr říká něco jiného. Babiš je tvrdě proti přijímání uprchlíků, naopak Dienstbier nebo Pelikán by je přijímali s radostí. Lidé pak nevědí, co si o tom myslet a určitě to nepřispívá k uklidnění situace.
Rozhodně nesmíme tento problém podceňovat. Napětí ve společnosti je veliké a připomíná mi atmosféru ve Výmarské republice na počátku třicátých let. Já osobně také nejsem pro přehnané přijímání migrantů, odmítám jakékoliv kvóty na uprchlíky a na Evropské unii nenechám nit suchou, to ještě ale neznamená, že uvěřím podvodníkům typu Okamura nebo extrémistům jako je Konvička.
Přesto stále věřím, že Češi nejsou xenofobní národ, že ctíme demokracii a odmítáme jakékoliv násilí.
