Den 23. června 2016 se zapíše do historie jako den, kdy z EU vystoupila první země a to ne jen tak ledajaká. Vystoupil stát s 64 miliony obyvatel, s druhou největší ekonomikou v Evropě, atomová velmoc a člen Rady bezpečnosti OSN.
Přestože jsem v to doufal a věřil, byl jsem i tak mile překvapen a nadšen že se to opravdu podařilo a Británie se stala opět nezávislým státem. Cítím však i mírné zklamání z toho že země, která je kolébkou demokracie, která posledních pár století nikdy nezažila tyranii, která nejméně dvakrát zachránila Evropu před diktátory (Napoleon, Hitler…), která se vedle Ameriky stala symbolem západní demokracie, hlasovala pro nezávislost jen tak těsně 52:48 a to ještě třetina obyvatel nešla vůbec hlasovat. Je to ukázka toho, že demokratické hodnoty jsou ve vážné krizi podobně jako ve třicátých letech 20. století a není to pouze chybou EU, ale v celkovém myšlení současné generace Evropanů. Brexit je tedy pro mě velkou nadějí a světlem na konci tunelu.
Co přijde teď? Nic závažného se v blízké době nestane. Odchod Britů z Unie bude trvat nejméně dva roky podle článku 50. Lisabonské smlouvy. Pro Spojené království to budou nejdůležitější roky v tomto století. Budou si muset s evropskými státy dojednat nové dohody o vzájemném vztahu, což pro ně může dopadnout výhodně i nevýhodně, podle toho jestli zůstanou nadále součástí společném trhu a rozvod bude přátelský, jako v případě rozdělení Československa. Doufám, že se teď Brusel nebude chtít Britům pomstít a nezačne jim házet klacky pod nohy. Této variantě však příliš nevěřím, protože všechny členské země zejména Irsko budou chtít mít s Británií dobré ekonomické vztahy, jinak by to mohlo poškodit i jejich ekonomiku. Britové si tedy během pár let vyjednají s Evropou výhodné podmínky a budou mít podobný status, jako má například Švýcarsko nebo Norsko. Navíc se začnou obchodně více otevírat Spojeným státům a Asii, čím ekonomicky ještě více posílí. Také díky nynějšímu velkému poklesu libry se zvedne turistický ruch na ostrov. Pokud jste někdy tedy chtěli navštívit Londýn, teď je ta nejvhodnější příležitost.
Dlouhodobě tedy na tom Británie ekonomicky spíše vydělá, mnohem těžší úkol bude stabilizovat politickou scénu a celou společnost. David Cameron, jako pravý britský gentleman, po referendu odstoupil a nyní se hledá nový premiér, který zemi z EU vyvede. Měl by to být člověk nekonfliktní a proevropský, aby měl tak dobrou pozici při vyjednáváních. Proto bych příliš nedoporučoval Borise Johnsona, ale spíše ministra spravedlnosti Michaela Gova nebo ministryni vnitra Mayovou, které byla i mírně pro EU a proto by mohla být pro jednání s Bruselem přijatelnější. Budoucí premiér má hlavní úkol smířit oba názorové tábory, dovést zemi v klidu z EU, udržet jednotu království a sjednotit Konzervativní stranu, aby tak až se v roce 2019 budou konat parlamentní volby, byla Británie stabilizovaná a připravená na nový začátek jako svobodná a nezávislá země.
Určitý problém budou dělat separatistické tendence Skotska. Příliš však nevěřím, že proběhne další referendum o nezávislosti už jen proto, že Skotská národní strana nemá ve svém parlamentu většinu a musí se opírat o hlasy Konzervatistů, kteří samozřejmě žádné referendum nechtějí. I kdyby náhodou bylo vyhlášeno, tak by se to stalo minimálně do dvou let a vůbec není jisté, jak by dopadlo, protože Skotsko je na Anglii naprosto ekonomicky závislé. Také moc nevěřím, že by byli Skotové přijati hned do EU, protože i tam 38% hlasovalo proti ní a ta část, která hlasovala pro EU, to mohla dělat jen z důvodu, aby se vymezili vůči Angličanům. Ani Skotové nejsou moc pro-unijní, tak jak se říká a určitě si budou chtít ponechat libru. Nový stát by do EU mohl vstoupit minimálně po roce 2025 a EU by získala dalšího euroskeptického člena, což určitě není teď její cíl. Já osobně proti nezávislosti Skotska nic nemám a v roce 2014 jsem ho dokonce podporoval.
Odtržení Severní Irska je podle mě úplně nereálný, už jen z důvodu že by to nejspíše znamenalo připojení k Irské republice, se kterou se navzájem nenávidí a to z mnoha důvodů hlavně náboženských. Do roku 1998 tam dokonce probíhala tichá válka, při které zemřelo na 3000 osob.
Nevěřím proto, že se Velké Británie rozpadne, spíš si myslím, že jednotlivé země dostanou ještě větší autonomii, což je určitě plus. A i kdyby se to náhodou stalo, tak Anglie spolu s Walesem nejsou Malá Británie. Stále by měly okolo 55 milionů obyvatel, stále by byly jednou z nejbohatších zemí v Evropě, stále by měly atomovou zbraň a stále by byly členy Rady bezpečnosti. Navíc by se ,,zbavili“ chudého Skotska a ekonomicky by jim to paradoxně velmi pomohlo.
Nevidím tedy příliš mnoho negativních důsledků, poté co se Britové rozhodli vzít si svoji zem a demokracii zpět. Určitě si tím vzali však i více zodpovědnosti, ale chtěli si vládnout sami, tak to mají. Já britské společnosti věřím, že když neudělají nějaké velké chyby, tak to dokáží a za pár let bude ze Spojeného království opět prosperující, svobodná a demokratická země, které budou lidé na evropském kontinentu závidět.
